Básník
Básník je někdo kdo píše poezie. Básník existuje uvnitř kulturní a rozumová tradice a obvykle zapíše specifický jazyk. Někteří cítí, že kvality dobré poezie jsou do nějakém rozsahu nadčasový a označit problémy společné celému lidstvu; jiní jsou více zainteresovaní v zvláštní a prchavý.
V angličtině, básníci často zvažovali být některá ta nejvlivnější a hluboký zahrnovat Chaucer, Shakespeare, Wordsworth, a T.S. Eliot. V západní tradici, Homer, Virgil, Dante, a Goethe doplní základní seznam. Ve světové poezii, Li Bai, Du Fu, Basho, a Omar Khayyám dokončit jeden udržitelný předpis. Jak samá definice předpisu je politická a osobní, a ponětí o poezii sám je tekutina a podřízený změně, kompletní objektivnost je nemožná. Se spoléhat na četné inclusionist seznamy je možné, částečné řešení.
Básníci a společnost
Snad žádné jiné pracovní požadavky tak hodně myslely pro tak malý výstup, symbolizovaný v japonské haiku tradici, který zahrnuje výrobu sedmnácti básní slabiky. Dokonce v jiných tradicích včetně tisíce-básně linky, úhrn básníka výstup celého života by mohl plnit se jen dva nebo tři hlasitosti. Z tohoto důvodu, básníci zaujímají zvláštní pozici ve společnosti, dokonce když vyrovnal se ostatním umělcům, inklinovat bydlet na pruhách jejich kultury. Dokonce básníci, kteří dosáhli výtečnosti uvnitř jejich tradice mohou zůstat úplně neznámí na světě zeširoka.
Protože tohoto typicky nízkého kulturního stavu, praxe poezie sám oftentimes zálibu nebo postranní aktivitu spíše než centrální zájem o život jednotlivce. V minulosti, pěvci pozoruhodné dovednosti by mohli být udržovaní pánem nebo královskou hodností jako součást umělecké kotérie u soudu. Pryč od refinement dvoru, putovat přes troubadours odkázaný přinesli jejich romantické, oplzlé chansons od města do města, podporovat sebe tím, že vybírá do klobouku.
Na východe, básníci byli podobně udržovaní královským sponzorstvím, a ti z vysokém rodu byl čekal, že vytvoří si tuto dovednost podél mnoho jiní. Uvnitř tradice japonského rytířství, bushido, japonští rytíři, známý jako samuraj, byl čekal, že se stane básníky jen jednou: pravý před smrtí. Tak, tradice milostných básní neexistuje v Japonsku ale kvantitě a kvalita básní smrti je proslulá.